Objevit, že chci podnikat a učit první pomoc zážitkem, mi trvalo hodně dlouho. A toho hledání nelituji. Skákaje z jednoho povolání na druhé a z jedné školy na druhou, naučil jsem se spoustu věcí. A poznal výborné (i méně výborné) lidi. Navíc, kvůli své nezvladatelné touze neustále objevovat a učit se nové věci, stihl jsem získat hromadu neformálního vzdělání. Kurzy, semináře, workshopy. To mi pomohlo definitivně se rozhodnout:

• Opravdu nechci být zaměstnaný. O své práci si chci rozhodovat sám a chci jí dělat po svém.
• Baví mě zaměstnávat a vést lidi. Snažím se v tom zlepšovat.
• Dává mi smysl spojit zážitkovou pedagogiku a první pomoc. Považuji to za jediný funkční model.

To mě postupně vedlo k založení PrPom a od léta 2013 se mu věnuji na plný úvazek.

Trh s kurzy první pomoci je rozbitý

Českému trhu se školeními první pomoci vládne fušerství a na kvalitu se kašle. To mi těžko vyvrátíte — nikoho to nezajímá, takže rozumná data nejsou. V České republice má běžný občan tři příležitosti, kdy je nějaká instituce povinná učit ho první pomoc:

1) Výuka první pomoci na základní škole

Školy tápou. Učit první pomoc zážitkem, to jim často nic neříká. Některé to téma vypouštějí úplně. Někde shlédnou žáci zastaralé video a tím to končí. Když se náhodou stane, že dva studenti oživí muže se zástavou srdce, je to považováno za takový zázrak, že se o tom píše v novinách.

2) Lekce první pomoci v autoškole

Tady si data sbíráme. A jsou děsivá. Nebudu to zbytečně rozvádět, aktuální situaci najdete tady: Výzkum kvality výuky první pomoci v autoškolách.

3) Školení první pomoci v zaměstnání

To nejspíš znáte sami. Nejčastějšími způsoby, jak výuku první pomoci ošidit, jsou různě dlouhé přednášky, popř. vrchol diletantismu: e-learning. Hlavně, že máte razítko. Pointou, že razítko ještě nikomu život nezachránilo, se nikdo nezabývá.

První pomoc zážitkem: spousta dřiny zadarmo, potom možná prodej

Říkám tomu rozbitý trh. Máte čerpací stanici s kvalitními palivy a všude kolem vás jsou lidé zvyklí tankovat bramborový rum. Motory jsou v příšerném stavu a půlka aut je nepojízdná. Občas se vám podaří někoho přemluvit, že mu zadarmo opravíte motor a pak mu natankujete kvalitní benzín. Většinu času strávíte přiváděním motoristů ke zdravému rozumu a opravami aut, zničených bramborovou lobby. To vše bez odměny. Ale pomalu přibývá těch, které baví, že motor funguje a auta jezdí rychleji. Začínají se vracet…

Takže jsem si dupnul. Nebudu prodávat bramborovej rum a tím lidem ničit auta. Trpím umanutou představou, že když budu nabízet kvalitní služby a dobře dělat osvětu, výsledek se dostaví. Takže učím první pomoc zážitkem, je to můj koníček, posedlost. A ještě k tomu se snažím opravit trh.

Pokud chcete vidět v tom, co dělám, hlubší smysl, možná vás bude zajímat muž, který sázel stromy.