Histologie byla noční můrou mnohých studentů. Minimálně všech, kteří ji studovali pod taktovkou „řasinkové báby“. Něco dobrého to ve mně a Kristý Johnové ale stejně zanechalo.

Histologický popis — preparát asi poznáte…

Na preparátu vidíme četné (krásné) plicae, tvořené vrstvou (země), pokryté jednovrstevným, vysoce cylindrickým (lesem), kde mezi tmavě se barvícími (jehličnatými stromy) narážíme na světlé, mucinosní (listnaté stromy). Celá struktura je pokryta vazivovým (mračnem) z nějž odstupují septa (páry) a prostupují do hloubi (lesa), který dělí v lobuli.

Jádro lesa (tábořiště) je sférického tvaru, po jeho vnitřním obvodu nacházíme elektronově denzní shluky (stanů), v jeho středu potom dobře kondenzovaný (stožár). Acentricky nacházíme homogenní, silně elektronově denzní (zastřešenou polní kuchyni), z níž vycházejí drobná polymerní vlákna (zástupy) složená z monomerních (hladových dětí). Některé tyto monomery nacházíme i mimo oblast (tábora), volně rozšířené po cyto(lese). Jejich úloha nebyla zatím zcela objasněna, histochemickými metodami však byla v jejich okolí prokázána přítomnost borůvek.