Nějak jsem nikdy nepřišel na chuť klasickým silvestrovským hrátkám, které spočívají v uzavření skupiny osob v horské chatě, nebo, ještě hůř, v nějakém bytě. Často to může být příjemné, ba vtipné. To asi záleží na množství konzumovaných lihovin, na počtu kvalitních muzikantů. A nebo na výběru stolních her. Nikdy mi ale takové silvestry nepomohly opravdu vnitřně přejít z roku starého do roku nového. A takový přechod mi připadá přeci jen poměrně důležitý.

Podle mě je třeba ze starého roku do nového kráčet. Aspoň trochu. Učinit skutečný předěl a sdělit sám sobě, že jsem někam došel. A během toho kráčení mít možnost ohlížet se na cestu za sebou. A hledět vpřed, na cestu, která mě čeká. A činit mnoho metafor. Procházet se nejen sněhem, ale také svými myšlenkami, zkušenostmi a plány. Vystoupat si na vrchol nejen pro krásný výhled, ale také pro ponaučení z předchozího roku. A užít si nejen výhled z vršku hory, ale získat i bilancující nadhled. Během silvestrovského kráčení hledám cestu nejen lesem, ale také svým životem.

Samozřejmě, že je možné se do nového roku propít. Nebo jej prostě prospat. Či strávit v práci. Tohle všechno už jsem vyzkoušel. Zjistil jsem ale, že potřebuji víc. Silvestr a Nový rok jsou jedny z mála okamžiků, kdy se i já utrhnu a mám opravdu volno. A vzhledem k tomu, že rozjíždět podnikání není zrovna žádný med, je moje potřeba bilancovat a spřádat plány ještě intenzivnější, než obvykle.

Letos tedy vyrážím projít s kamarádem hřeben Nízkých Tater. Pokud se vám také zachtělo silvestrovského a novoročního kráčení, můžete se k nám přidat. Stačí mi napsat.

A šťastný Nový rok!