6 důvodů, proč si psát osobní deník + pár tipů, jak začít

Píšu si osobní deník. Začal jsem v prosinci 2012 a od té doby pravidelně zapisuji každý den. Perem na papír. Ke dni publikování tohoto článku jsem už popsal přes 2 500 stránek. Proč to dělám?

Proč jsem si začal psát deník?

Inspiraci jsem dostal z několika směrů současně, hlavním impulsem bylo, že jsme toto téma probírali na zimním instruktorském kurzu. Zejména mě inspiroval článek od Miloše Zapletala, který se mi ale bohužel nedaří najít. Pomůžete? Bude to užitečnější, než hledat vylhaný Peroutkův článek. A navíc mám několik indicií:

  1. Myslím si, že ten článek napsal pan Zapletal kolem roku 2010, myslím si, že to bylo u příležitosti jeho kulatých narozenin.
  2. Myslím si, že článek vyšel v Gymnasionu, nebo nějakém podobném periodiku o vzdělávání.
  3. Myslím si, že se jmenoval „Čeho lituju“.

Vážně přemýšlím o tom, že připravím pro šťastného nálezce nějakou odměnu 🙂


A teď k těm důvodům, proč si vlastně osobní deník vedu:

1) Psaní deníku je psychohygiena

Při psaní deníku si krásně vyčistím hlavu. Nepříjemné zážitky vidím při psaní z nadhledu, často mě k nim dodatečně napadne například jiné řešení. Mohu je nahlédnout bez emocí a deník mi pomáhá je přijmout. Lépe se pak s nimi srovnám. Naopak příjemné zážitky se psaním do deníku posilují a tak trochu si je prožívám znovu. Je to taková každodenní péče o duši, duševní sprcha.

2) Osobní deník jako podpora paměti

Protože řídím malou firmu, často musí moje hlava fungovat jako „průtokový ohřívač informací“. Musím zpracovat někdy opravdu obří objemy dat, která mnohdy nestojí za zapamatování. Pak se mi ale stává, že zapomínám i to, co bych si rád v paměti udržel. Osobní deník mi pomáhá nejen v tom, že důležité věci mám zapsané. Funguje rovněž jako trénink paměti – při psaní si musím vždy znovu vybavit celý den.

Například nedávno jsme se s přítelkyní bavili o tom, kdy jsme si poprvé řekli, že jeden druhého milujeme. Ani jeden jsme si nedovedli vzpomenout. A tak od té doby po částech, když mám chuť, pročítám deník z počátku našeho vztahu a tuhle informaci tam hledám (jasně, že tam bude). A je to moc fajn, projít si takhle po nějaké době své zápisky z doby, kdy jsme spolu začínali chodit 🙂

3) Sebereflexe

Tohle vám představím na příkladě mého kolegy a kamaráda. Ten mi jednoho dne oznámil: „Hele, co se týče té naší nedávné konverzace, zítra nejpozději si sednu a budu zase psát deník. Takže počítej s tím, že ti pak asi zavolám a omluvím se ti…“ 🙂 Na jednu stranu je to úsměvné a na druhou stranu ho úplně chápu. Když s vámi cloumají emoce (a ještě chvíli po tom), říci některé věci je těžké. Potřebujete odstup, nejen časový, ale leckdy i fyzický, abyste si vše srovnali v hlavě. A to se právě děje, když si píšete deník.

4) Psaní deníku jako zklidňující rituál

I kdyby se vám některý den nepovedlo fakt nic jiného, můžete večer aspoň sednout k deníku a po půl hodince ho zavřít s pocitem „tuto práci jsem dokončil“. Navíc vám pomůže, když na kus papíru (či obrazovku) otevřeně napíšete „dneska to bylo naprd, neudělal jsem vůbec nic, jsem z toho naštvaný a je mi nanic“. Už jen tím, že si tenhle stav věcí pojmenujete a přiznáte v rámci svého osobního rituálu, uleví se vám. Fakt to funguje, věřte mi…

5) Inspirace, nové myšlenky a nápady

Tohle je skvělá věc. Občas mě při psaní deníku napadají nová řešení, vzpomínám si na nápady, které jsem si během dne zapomněl poznamenat. Nejen k tématům, o kterých zrovna píšu. Lidský mozek je dost složitý a často nepředvídatelný. Vnímá psaní deníku jako takovou „defragmentaci disku“, kdy se spolu propojují různé souvislosti. Ani si toho nevšimnete a najednou máte nápad, který jste tolik potřebovali!

6) Deník jako poselství příštím generacím, nebo mému budoucímu já?

Ano, již popsané deníky si pečlivě ukládám. Věřím, že se k napsanému ještě vrátím. Mimo jiné zachycují skoro celý průběh mého podnikání, od samého počátku. Včetně toho, co jsem si o běhu věcí tehdy myslel a jak jsem uvažoval. V takových podrobnostech a souvislostech, které bych jinak neměl šanci dát nikdy dohromady. A kdo ví, zda si jednou moje děti nebudou listovat stránkami mého rukopisu. Pokud ten škrabopis přečtou a pokud se smíří s poměrně velkou mírou otevřenosti ohledně mého intimního života, může to být pro ně zajímavá sonda do mé minulosti.

Co vlastně do deníku píšu – a jak?

Tohle budete mít každý úplně jinak. Psaní deníku je hodně osobní záležitost a styl, kterým to děláte, o vás hodně vypovídá. (Stejně tak jako to, zda si deník vůbec píšete a zda to dokážete dělat vytrvale mnoho let.) Já zapisuju tvrdošíjně ke každému dni. Píšu prostě jeden den za druhým a u každého napíšu, jak probíhal. Od toho, kdy a jak jsem vstával, přes pocity a výkony v práci, až po zážitky z tréninku, rozhovory, schůzky a to, kdy jdu spát. Chronologicky, věcně, fakticky. Někdy to bývá dost suché a nudné čtení o denních rutinách. Někteří budou psát například jen vybrané dny. Nebo jen určité myšlenky. Někdo ani nebude psát v celých větách… Není to důležité a rozhodně se nenuťte do formy, která by vám nebyla příjemná. Alespoň ne ze začátku.

Pár tipů pro inspiraci – jak si vést osobní deník?

  • Dejte svým zápisům jasnou strukturu – například pokaždé napište odpověď na několik stejných otázek. Stavte je tak, aby vás motivovaly, nebo vám nějak pomáhaly. Co se vám dneska podařilo? Kdy jste se usmáli? Co byste chtěli příště udělat lépe? Jaké cíle jste dnes splnili?
  • Promyslete, zda chcete deník vést elektronicky, nebo na papíře. Mnoho výhod a nevýhod každé formy tu nebudu vypisovat, na to si zvládnete přijít sami. Můžete si také vést audiodeník.
  • Pokud vyberete papír, udělejte si radost a kupte si kvalitní příjemný notes od výrobce, kterého máte rádi. Nešetřete na tom, aby pro vás psaní deníku bylo potěšením. Občas není snadné se přimět tento rituál dodržet a tohle může pomoct 🙂 Další odměnou a motivací je kvalitní pero.
  • Pokud už jste se jednou rozhodli začít, vydržte to alespoň rok a poté se vraťte k zápiskům na samotném začátku deníku. Vytvoření návyku chvíli trvá a nějakou dobu také zabere, než toho napíšete tolik, abyste mohli naplno ocenit výhody, které to přináší.
  • Spojte psaní deníku s dalším příjemným rituálem, udělejte si třeba svůj oblíbený čaj.
  • Vykomunikujte si psaní deníku s vaším partnerem/partnerkou. Je třeba, aby respektovali a chápali jak váš čas, který psaní potřebujete věnovat, tak také deník samotný jako vaši čistě soukromou věc.

Tak. A článek mám hotový. Budu rád za vaše komentáře, dotazy, připomínky. Ale přečtu si to až za chvíli. Teď si jdu napsat deník… 🙂

2 thoughts on “6 důvodů, proč si psát osobní deník + pár tipů, jak začít

  1. Hanko, to jsem moc rád, že v tom nacházíš nějakou inspiraci. To byl hlavní cíl 🙂 Disciplína, to je velká otázka. Mně třeba více než rok pomáhala v disciplíně Habitica, znáš to? Jeden z úkolů, které jsem si tam nastavil, bylo právě psaní deníku. A fungovavlo to na mě fakt dobře. Třeba to pomůže i tobě. http://www.koud.cz/habitica-gamifikace-osobniho-rozvoje/ Nebo zkus využít pro své potřeby nějaký systém osobní efektivity. Mně vyhovuje Zen to done (v češtině Zen a hotovo). A nebo pak zkus jít do nějaké skupinové výzvy – což Habitica umožňuje taky (jen já to nepoužíval, protože těch funkcí je tam docela hodně). Tak něco zkus, držím palce a dej vědět, zda se ti povedlo začít si deník psát 🙂

  2. Inspirativní, Ondro.

    K psaní deníku dlouhodobě nemám dost disciplíny, i když útržkovité pokusy tu jsou od mých cca 10 let 🙂 Ale moc ráda se začítám do deníků mojí maminky, která už nežije. Nepřestávám se divit podobnosti jejích a mých vlastních myšlenek. A vždycky mě pobaví, když při pikantnějších tématech text přechází do těsnopisu :-).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.